Proč nerad chodím mezi více lidí?

Kdo mě znáte, tak asi víte, že mám období, kdy se třeba dlouho neozvu a pak zase období, kdy ano. Není to tím, že bych vás neměl rád, ale tím, co prožívám v sobě.

Trpím dlouhou dobu úzkostmi. Občas se mě přátelé ptají, co to vlastně je - přiznám se, že se to stále učím. Pro ty, které to zajímá, jsem sepsal tenhle článek. Ačkoli vznik úzkostí plíživě odhaduji na základní škole (více o historii toho, jak to vzniklo píši v článku O narozeninách), stále se učím číst svoje tělo.

U mě mezi nejčastější projevy úzkosti patří: 

• tlak na hrudníku - máte pocit, jako když vám něco tlačí na hrudník a brání volnému dýchání
• nedodechování - napětí v břišní dutině, ovlivňuje i trávení
• návaly strachu - představte si, že vidíte něco, čeho se opravdu bojíte, ale tento pocit se dostavuje bez ohledu na to, jestli to zrovna vidíte nebo ne a netrvá jen chvilku, ale někdy dlouhé hodiny
• napětí svalů - neschopnost se uvolnit, bolest zad, krční páteře
• nesoustředěnost - už pár let mám velký problém číst třeba knížky
• roztěkanost - často přeskakuji od jedné činnosti k druhé
• záseky - někdy naopak u něčeho úplně zamrznu, většinou u činností, které mě od úzkostí odvádějí, ale nejsou úplně zdravé - počítač, sociální sítě, hraní her...
• střídání nálad - s tím souvisí i moje komunikace - někdy komunikuji dost intenzivně, jiny se pár dní nemusím ozvat
• strach z MHD a cestování a mnoha lidí na jednom místě

Jak často to prožívám? Prakticky denně, někdy i několik hodin. Moje úzkosti postupně od mala prorostly mým životem natolik, že mi přišlo normální "fungovat" tak, jak jsem fungoval. A s úzkostmi většinou jdou ruku v ruce i depresivní myšlenky.

Co mé úzkosti spouští či zhoršuje? Čeho všeho jsem se bál a jaké to mělo dopady?

• velkého množství lidí
• nechodil jsem do divadel, kin, vlastně všude, kde byla velká skrumáž lidí
• kašel, nachlazení, nemocní lidé
• bál jsem se jezdit MHD, vyhýbal jsem se cestování, klimatizaci a ve výsledku lidem
• únava
• trpím chronickou únavou, takže jsou hodně často bez energie; co pro běžného člověka znamená klidný den je pro mě často dost vysilující; často jsem i na nějaké večerní akce chodil třeba až v pátek, abych pak měl víkend na to se vzpamatovat
• proto nerad chodím na akce, které končí pozdě - dostatek spánku je pro mě klíčový, jinak se úzkosti hodně zhoršují
• cestování
• samotná cesta mě dost unavuje, typicky je v MHD dost lidí
• stres
• obecně nepředvídatelné věci, termíny
• hlas, žízeň
• občas na mě šly v MHD mdloby, od té doby se bojím vyrážet někam bez vody
• pevné plány
• bojím se paradoxně pevných plánů, že třeba budu unavený nebo nemocný a budu je muset zrušit

Jak můžete lépe pochopit, jak věci kolem vnímám?

Představme si takovou věc, jako třeba session hraní na kytary či deskovky, které mám moc rád. A dřív jsem je organizovával. No jo - ale pro mě taková věc znamená:

1. stres, protože musím vymyslet prostor a čas - stres plyne z toho, že se bojím, že třeba nakonec budu bez energie či nemocný a celé to zkrachuje
2. cesta někam - samotná cesta mi bere hodně energie, protože v MHD bývá dost lidí
3. neznámé prostředí - mám typ mysli, která pořád všechno zkoumá, takže pokud jsem v novém prostředí s novými lidmi, hodně mě to samotné unaví, protože potřebuji mít nejdřív prozkoumaný prostor
4. samotná akce - na kterou ale už typicky přijíždím vystreslý tou cestou samotnou
5. cesta domů - viz bod 2

Je to takové vězení s klíčem uvnitř, mám rád lidi, ale zároveň mi berou hodně energie, když jich je moc (ano, jsem introvert). Takový paradox - chcete být v kontaktu s přáteli, ale nechodíte na srazy, protože jich je tam až moc.

V roce 2020 jsem byl ve stacionáři a začal tyto stavy intenzivně řešit s psychiatrem (antidepresiva, která ale mají za úkol hlavně stabilizovat náladu) a psychoterapeutem (hlavní část léčebného procesu, kdy se učím nahlížet na různé situace jinak). Je to běh na dlouhou trať, ale po roce a půl už se cítím o trochu lépe. Říká se, že úzkosti jsou jedny z nejlépe léčitelných psychických poruch, tak uvidíme.-)

Jak mi v tom můžete pomoci?

Nejvíce tolerancí a pochopením, že radši, než pevný plán mám raději operativnost, jsem raději v přírodě a na místech, kde není moc lidí a nerad brzy ráno vstávám. A že někdy na poslední chvíli měním své plány. :-)